Counter Strike

CS CZ-o hře

Valve se do paměti vyznavačů počítačových stříleček nesmazatelně vryli dnes již legendárním Half-Life, který v srdcích řady hráčů zatím nenašel pokořitele. Punc nesmrtelnosti tomuto titulu pak vtiskl dodnes nejhranější Counter-Strike, jenž už před několika lety vyšel z dílny nadšenců jako zdarma šiřitelná herní modifikace postavená na boji teroristů s policejními jednotkami. Nebudu tu podrobněji rozebírat pravidla, která určitě každý zná, jen vzpomenu, že hra přišla s celkem čtyřmi mody (CounterStrike, ASsault, DEmolition a EScape), z nichž časem vykrystalizovaly pouze dva – CS a DE, přičemž pouze ten druhý se hraje soutěžně. Podrobnější informace o původním CS můžete najít v našich starších článcích.

 Jak vytěžit z popularity Counter-Strike?
Neobvyklá popularita Counter-Striku, trvající už neuvěřitelně dlouho, dovedla Valve nejprve k jeho komerčnímu vydání (tzv. retail verze, nevyžadující Half-Life), a posléze i k myšlence vydat rozšířenou verzi hry pod názvem Counter-Strike: Condition Zero. Základní cíl byl v přiblížení hry těm, kdo z nějakého důvodu nemohou využít hru online – tedy vytvořit týmově orientovanou singlovou hru s počítačem řízenými spolu i protihráči, zpracovanou nikoli jako klasickou kampaň, ale spíš jako sérii dílčích, časově krátkých misí.

K tomu měla přijít řada zajímavých misí z celého světa, se spoustou nových hráčských modelů, tomu odpovídající výzbroje včetně spousty novinek (třeba Molotov koktejly) a v neposlední řadě i vylepšený engine. Od myšlenky nebylo daleko k činům, na hře se začalo pilně pracovat a brzy se objevily i první oficiální informace, obrázky a videa, svědčící o blížícím se datu vydání. Mnohé z toho přibližuje i náš rozhovor z roku 2002 s Randy Pitchfordem, šéfem Gearboxu, jenž se na původní verzi hry se svojí firmou podílel.

 



 Odvolávám, co jsem odvolal
Situace, kterou jsem nastínil, se odehrávala před několika lety. V okamžiku, kdy byla hra oficiálně před dokončením, se najednou začaly dít podivné věci (viz archiv novinek). Vydání se pořád odkládalo (často na neurčito), začaly se měnit tvůrčí týmy a roztržený pytel s oficiálními informacemi se z ničeho nic zadrhl. Měnila se herní koncepce, co bylo prohlašováno za skvělé a téměř hotové se najednou rušilo a od základů předělávalo. Tak to šlo celé pořád dokola, na hře se vystřídalo několik vývojářských týmů, jejichž práci nakonec vždy Valve a Sierra smetli ze stolu a začínalo se znova a znova.

Prekérní situaci ještě víc zamotala aféra s únikem dat přímo z vývojářských počítačů, díky čemuž se dostala na internet aktuální verze hry ze září 2003 společně s rozpracovaným Half-Life 2. Informace šly pak opět k ledu, znovu se vyměnil vývojový tým a celá herní koncepce se opět začala od základu předělávat. Ale na každého jednou dojde a tak – světe div se – nakonec i stokrát odložený Counter-Strike: Condition Zero (dále jen CS:CZ) se nyní objevuje na pultech, v době, kdy už snad ani nikdo nevěřil, že se tak skutečně někdy stane.

 Neodstraněné "Odstraněné scény"
Příchod CS:CZ jsem bral tak, že ať bude obsah krabice jakýkoli, v každém případě mě překvapí. A splnilo se. Předně se hra skládá ze dvou samostatných částí, čili dostáváte hry hned dvě. Zbytečně ale nejásejte, protože už sám název jedné z nich - Deleted Scenes (Odstraněné scény) dává tušit, že něco není zcela košer. Je to singleplayerová kampaň, jež nemá s Counter-Strikem krom přestárlého enginu pranic společného. Je to výsledek tápání, kterým se pod taktovkou Valve vydali Ritual Entertainment, aby zplodili tuctovou střílečku, kterou se pak Valve stydělo pod hlavičkou Condition Zero vydat. Nakonec tak přesto učinili, ale očividně černé svědomí přikryli alespoň sebeomluvným názvem.

Z původního herního konceptu hra zachovala jednotky rozličných vojenských složek či armád. Nicméně se v Deleted Scenes ani v nejmenším nejedná o mise v doprovodu botů ála Counter-Strike, ale jde o klasickou skriptovanou kampaň, rozdělenou do několika částí odehrávajích se v různých koutech světa. Tomu odpovídá i příslušný sbor národní bezpečnosti, s jehož členy budete místní konflikty řešit. Někdy postupujete zcela samostatně, jindy vám přijde na pomoc i parta počítačem řízených spoluhráčů. Ti s vámi sice někdy spolupracují, ale nikoli na takové úrovni, abyste si dělili úkoly, dorozumívali se vysílačkou a plánovali společné postupy.

 

 


Umělá inteligence není nijak oslnivá a najdete tu klasické tupany, kteří nejprve zařvou, abyste je nepřehlédli, a poté si nechají do kožichu nasypat hrst olova. Tu a tam se válí lékárnička, onde zas nějaké ty náboje – prostě klasika. Ne, že by se jednalo o úplnou škváru, ale s avizovaným titulem, jenž si kupujete a tím, co se o něm vykládá, nemá tohleto dílko pranic společného. Berte jej spíš jako připomínku toho, čím vším vývoj prošel.

 Condition Zero
Vlastní náplň hry tvoří jiná zcela samostatná hra - Condition Zero. Ta zase převzala z původní ideje snahu převést Counter-Strike i na možnost hry s počítačovými boty a vykašlala se na všechno ostatní. A nutno říct, že v případě botů se jedná o velice dobrou práci firmičky Turtle Rock Studios, která se jako poslední vývojový tým do výroby CS:CZ zapojila. Výsledek je překvapivě dobrý a můžu říct, že něco takového jsem zdaleka nečekal.

Boti používají celé mapy včetně alternativních cest, pracují týmově, neustále se dorozumívají a podávají zprávy o aktuální situaci, poslouchají vaše příkazy atd. Výsledkem je opravdový Counter-Strike, který určitě těm, kdo internet nemají, představí hru v celé její kráse. Tím, že boti hrají týmově, je dokonce hra podstatně lepší než na kdejakém veřejném serveru.


S pomocí rádiových příkazů lze vlastní tým dobře koordinovat. Boty ve hře najdete v celkem čtyřech obtížnostech a ta nejvyšší zatopí i zkušenějším hráčům. Co jsem vypozoroval, boti si berou z hraní i zkušenosti a tam, kde je v jednom kole rozprášíte, se příště už asi neobjeví. Dokážou se dělit do skupin anebo naopak společně rushovat, brát pokládku úprkem či naopak tiše vyčkávat na nějakém dobře zašitém místě, aby vás překvapili nečekanou sprškou broků.

Po položení bomby si šikovně obsadí pokládku a hlídají přístupy, naopak CT boti si podávají informace i o spatření chlápka s batohem na zádech a nezapomenou oznámit ani to, že už batoh nikdo nenese. Pohozenou bombu pak dokážou boti hlídat, což lze navíc podpořit vhodným příkazem. Obecně se dá otázka počítačových botů uzavřít velice optimisticky a myslím, že se v jejich podání jedná o zdaleka největší přínos, jenž v CS:CZ najdete.

 Staronové mapy
Vlastní CS:CZ spočívá opět v jakési pseudokampani, rozdělené do šesti sekcí po třech misích. Dohromady tedy odehrajete osmnáct her, jejichž podstata je totožná s pravidly Counter-Striku, konkrétně modů DE a CS. Až na čtyři novinky jde vesměs o důverně známé kusy, ovšem pozor – kompletně přepracované. Geometrie zůstala většinou stejná (výjimkou je třeba Militia, kde najdete oproti originálu i změny koncepční), rozdíl je především v kompletním přetexturování a vyladění, díky čemuž nepůsobí engine až tak starobyle.

 


Pro ty, kdo by rádi zjistili, které mapy konkrétně prošly modernizací, uvedu jejich seznam: Dust, Office, Prodigy, Italy, Inferno, Dust 2, Militia, Chateau, Havana, Cobblestone, Aztec, Airstrip, Piranesi, Torn. K tomu ještě přičtěte už avizované novinky Tides, Stadium, Downed a Fastline. Nutno říct, že přepracované mapy vypadají dobře a zatím jsem nezjistil žádné nesrovnalosti, naopak by měly být i optimalizovány a očesány o konfliktní místa s vysokými nároky na počítač. Jinými slovy – pokud se někomu CS někde cukalo, v nové verzi mapy by tomu tak už být nemělo.

 Hra na úkoly
Způsob, jakým se hrají jednotlivé – navzájem nijak nepropojené - mise kampaně je následující. Vyberete si některý z dostupných scénářů (čili mapu), sestavíte tým a odehrajete několik kol, během nichž je potřeba krom porážky teroristů (hrajete vždy jen za policisty) splnit i něco navíc. Typickými úkoly je například zabití aspoň desíti protihráčů, z toho dvou pomocí pistole, odvedení rukojmího do bezpečí, potřeba aspoň jedno kolo vyhrát za méně než 90 sekund apod.

Hraje se typicky minimálně na tři vítězná kola, přičemž musíte vyhrát aspoň o dva body a zároveň mít splněny všechny stanovené úkoly. V okamžiku, kdy je vše tohle hotovo, hra končí a mise se označí jako splněná. V případě, že vyhrají teroristé, se nic strašného neděje a vy pouze začnete celou misi znovu od začátku.

 Trochu haprující logika
Úkoly, které jsou do hry přidány, spočívají evidentně ve snaze hru trochu zpestřit, lépe řečeno do ní aspoň něco vlastního přidat. Beru úkoly, které vás nutí používat aspoň na chvíli různé zbraně, i když si zrovna tak myslím, že potřeba jejich použití mohla být zakomponována aspoň s mírným ohledem na logiku věci. Přijde mi totiž zcestné nutit hráče běhat s pistolí, když má dolarů jak šlupek a všichni ostatní používají automaty a sniperky. Ale budiž a mávněme nad tímhle rukou.

 



Trochu víc mě ale prudil třeba úkol „odveď rukojmí“, neboť jde v tomto případě tak trochu o opruz. Kdo Counter-Strike zná, dobře ví, že v případě, jsou-li vystříleni všichni teroristé, kolo končí vítězstvím policajtů, kteří tímto rukojmí zachránili. Nicméně takto osvobození rukojmí nejsou v CS:CZ vyhodnoceni jako „odvedení“, takže se může stát (a ono se stane), že sice rukojmí odvádíte, nicméně cestou vy nebo někdo jiný z týmu narazí na posledního teroristu a prožene mu kulí hlavu (nebo hlavou kuli). Tím je ale navzdory vítězství všechno v tahu, protože se kolo ukončilo dříve, než jste splnili úkol. A tak je potřeba se pokusit o odvedení rukojmích znovu v dalším kole a být rychlejší než vaši spoluhráči, případně pokud nepřítele sami potkáte se mu (paradoxně) snažit neublížit.

 Sestavování vlastního týmu
Jelikož je Condition Zero hrou týmovou, je do ní zakomponováno i sestavení vlastního mančaftu. K tomu slouží předdefinovaní policisté, lišící se svojí cenou, výbavou a schopnostmi. Nehledejte v tomto systému ale nic složitého. Cena spoluhráče je jeden až pět kreditů. Výbavou se pak myslí primární zbraň, která je každému natvrdo přidělena a nelze mu ji vyměnit (což je dle mého dost škoda).


Schopnostmi se myslí Skill, Co-Op a Bravery (statečnost), které jsou u hráče samostatně udány v pěti stupních jako Bad, Low, OK, Good a High. To je celé. Z nabídky si podle toho, kolik máte k dispozici kreditů (dostáváte je za vítězství v misích), sestavíte tým a pak už hurá do toho. Na rozdíl od Counter-Striku máte na počátku podstatně víc peněz a tak není problém se plně vybavit dle libosti.

Takto postupně plníte jednu misi za druhou, čímž přibývají nějaké ty kredity a odemykají se další a další spoluhráči. Poté, co splníte všech osmnáct misí přijde zasloužená odměna formou textu „Tak a je dobojováno, odteď může svět zase usínat o trochu klidněji.“ A ještě následuje věta „Tu máš metál, hrdino!“. Osobně pamatuji ještě osmibity a už na nich bývala outra něčím, díky čemuž stálo za to hru dohrát. Tohle ale v případě Condition Zero určitě neplatí.

 Nevyváženost soupeřících stran
Zcela jednoduchá koncepce „kampaně“ se odráží i ve vztahu vašich spoluhráčů vůči soupeřům. Pro zajímavost jsem odehrál hru na nejvyšší i nejnižší obtížnost a v té nejnižší se projevila totální převaha vašich spoluhráčů nad soupeřem. Pokud jsem si totiž koupil nějakého dražšího hráče (3 kredity a výš), neměli už soupeři nejmenší šanci a můj tým je rozprášil i zcela bez mojí asistence.


Zde se opět projevila podivná logika, kdy nutnost zabít deset nepřátel (navíc třeba pistolí) tuhla na tom, že jsem buď přišel k už mrtvým, anebo mi při přestřelkách decimovali naklepané teroristy mí spoluhráči a tak se hrály další a další kola jen proto, že jsem nestíhal doběhnout k nepříteli včas, dokud ještě aspoň trochu žil. Na řadu pak přicházely povely „Hold this Position“, abych své spoluhráče uklidil někde v ústraní a sám se vrhl vstříc ještě žijící kořisti.

Tento koncept má v sobě zabudován další paradox – čím déle hraji, tím je hra jednodušší, neboť si k sobě mohu brát do bitev lepší a lepší spoluhráče. Je to jen další důkaz, že se autoři s logikou nijak nepárali a chtěli už hru hlavně konečně vydat. Zmíním ještě, že rozdíl v obtížnostech je nejen v úrovni soupeřových botů, ale i v úkolech, které vás v jednotlivých mapách čekají. Vyšší obtížnost s sebou nese i víc dílčích úkolů, případně úkoly komplikovanější.

 Srovnání s původním Counter-Strike
Ještě se vrátím stručnou zmínkou k mapám, o jejichž předělávce do modernějšího kabátu jsem psal v úvodu. Všechny nové a přepracované mapy nesou v názvu koncovku „_cz“, například de_dust_cz. Krom toho dostanete s hrou i kompletní sadu map (tedy i původní verze těch zmodernizovaných) z původního Counter-Striku, a to včetně těch, které přepracovány nebyly. Toho pak využijete v multiplayeru, kam řadím i možnost si zahrát libovolnou mapu s počítačovými boty klasicky, podle pravidel Counter-Striku, bez potřeby plnit diskutabilní úkoly. Toto je tedy další a poslední možnost, jak CS:CZ využít a jde tedy o začlenění klasického Counter-Striku včetně nových map a s podporou botů.

Osobně se mi zdá hraní map v klasickém Counter-Strike stylu mnohem rozumnější než plnění kampaně s pevně daným počtem hráčů a jejich striktní výbavou. Smysl bych viděl leda v tom, že do mapy v kampani naskakujete s vyššími financemi a můžete tak zkoušet hned od začátku libovolné zbraně. Ale i tohle lze jednoduše nastavit i pro normální hru přímo přes její menu, takže i tento důvod odpadá. Navíc lze v normální hře botům nastavit také to, jaké zbraně smí a nesmí používat, takže si můžete třeba zkusit hrát proti samým sniperům s pistolí a granáty apod.



V kampani tedy nevidím víc jiného než násilné lámání nečeho přes koleno, navíc s minimem snahy o logiku, invenci či zajímavost. K mapám přidám i neoficiální informaci, že údajně stačí nové mapy překopírovat do Counter-Striku a můžete je rovněž hrávat. Nezkoušel jsem, pouze prodávám, jak jsem nakoupil a můžete si funkčnost případně sami vyzkoušet a podat report do diskuse.

 Online problémy
Co se týká hry online, ta je umožněna přes systém Steam, což je další diskutabilní produkt Valve. Jedná se o systém, který slouží jednak k distribuci softwaru prostřednictvím internetu (například hru si po zaplacení stáhnete namísto potřeby utíkat do obchodu pro krabici), a zároveň pak plní funkce jako anticheatová ochrana, ověřování sériových čísel hráčů, automatický update podporovaných her, atd. Teoreticky rozumná myšlenka, která v praxi už několikrát padla na hubu a dokázala rozdělit i hráčskou komunitu na ty, kdo se s její přítomností smířili a ty, kdo Steam zdaleka obcházejí. Nebudu tu pitvat, co všechno už Steam dokázal, vzpomenu třeba jen jeho pravidelné hroucení při každém vydání nové verze Counetr-Striku. Oni toho mají Valve v případě Counter-Striku na svědomí vcelku víc, ale to není předmětem tohoto článku a tak to ani nebudu pitvat.


Vlastní zkušenost se Steamem a CS:CZ je trochu rozpačitá, i když těžko říct, co má na svědomí linka (ADSL) a co Steam jako takový. Nejprve se mi povedlo omylem zadat nesprávné sériové číslo. Po spuštění se Steam choval podivně a nedařilo se mi nikam připojit, nicméně hlášku o nějakém problému mi nesdělil. Teprve po několika hodinách mi přišel mail s tím, že můj CD-key je neplatný a že mám zadat správný, jinak si online nezahraju. Následoval návod, kterak dál, který ovšem byl ve znění: „Poklepej na název hry v menu Steamu a následuj instrukce“. Namísto nich se ale vždy objevila reklama na CS:CZ, ale tím veškerá podpora v této celkem zásadní činnosti chyběla. Na webu www.steampowered.com jsem rovněž neuspěl jakož ani přeinstalováním hry či prohledáním registrů a řešení se nabídlo až po několikahodinovém prolézání diskusních fór.

Co se týká připojování k herním serverům, tam se mi hra chovala podivně. Úspěšnost připojení byla tak ani ne padesátiprocentní a opět servery, kam se mi připojit z neznámého důvodu nedařilo, nevracely až na opravdové výjimky žádnou zprávu, podle níž by se dalo zjistit, co se vlastně děje. Ještě jedna praktická poznámka – majitelé CS:CZ se mohou přes Steam připojovat i k herním serverům Counter-Strikovým. Serverů, kde se dá dobře vyřádit, je v případě této hry obrovská spousta a pokud nenarazíte na podobné potíže jako já, určitě si vyberete. Menu Steamu stejně jako to herní se mi moc zamlouvá, protože je v jednoduchém okenním stylu, který je zároveň velice přehledný, podporuje změnu velikosti oken, do kterých se vejde spousta informací.



 Exkluzivní ukázky z Half-Life 2
Obsahem krabice CS:CZ je ještě jedno CDčko, s názvem Half-Life 2. Přiznám se, že jsem na chvíli zaváhal a zabrousil k myšlence, že na něm snad najdu i tuhletu hru. Nic takového se samozřejmě nedělo a CD obsahuje desítku videí jako ochutnávku připravované hry. Exkluzivní videa rozhodně stojí za to a vychutnáte si na nich výbornou atmosféru poháněnou novým enginem, doplněnou o prima nápady. Jediné, co mi přišlo trochu slabé, byly reakce protivníků, kteří na můj vkus působili poněkud strnule. Na to ostatní je ale radost pohledět i se zaposlouchat, a tak si snad Valve spraví v hráčských kruzích dnes celkem pošramocenou reputaci.

 Český manuál
Počeštění hry, jakož i její distribuci u nás má na svědomí firma Cenega Czech, která se podobně jako SeVenM v případě UT2004 zasloužila o rychlý přísun hry na české pulty jen pár dnů po jejím vydání ve světě. V krabici s médii tak najdete i český manuál (původní bohužel chybí), z něhož se dozvíte to nejpodstatnější, co pro hraní potřebujete.

Letmým studiem příručky ji řadím mezi ty povedenější (na rozdíl od zmíněného Unreal Tournamentu 2004), nicméně ani zde se nevyhnete pojmům pro herní branži poněkud nemístným. Například „Assemble Team“ tu překládají jako „Sestavit družstvo“, což je sice v podstatě správně, ale použitý výraz se hodí spíš do Rychlých šípů nebo skautské příručky.


fotka DVD obalu, manuálu a cédéček tak, jak jsou u nás v prodeji

Kurzor je nazýván „sítnicí zaměřovače“ a „Special Weapons“, do kterých spadá například granát, jsou dle překladatele „Zvláštní zbraně“. Slovy „Rozlehlá počítačová síť“ je pak zřejmě myšlen internet. Jak vidíte, nejde o excesy a smyslové zkomoleniny jako v případě UT2004, kde byl často zcela změněn význam vět anebo nikomu nevadilo, že celá věta vůbec nedávala smysl. V případě CS:CZ je to lepší, nicméně by se časem hodilo najít překladatele, kteří umí jak pořádně anglicky, tak mají i přehled v oboru.

 Shrnutí
Celková hodnota Condition Zero je celkem diskutabilní otázka, jakož ale i celá jeho historie. Podívám-li se na hru pohledem člověka, který si v minulosti s Counter-Strikem celkem dost užil, mohu s klidem prohlásit, že mi přišel do rukou produkt, který krom opravdu dobrých botů neobsahuje nic (neodstraněné „Odstraněné scény“ nepočítám). Měl-li bych tedy hru hodnotit očima fanouška Counter-Striku s internetovou linkou, dostává se mi do ruky za jedenáct stovek jedno velké prd.


další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Podívám-li se na hru okem toho, komu dodnes Counter-Strike nic neříkal, musím brát v potaz i to ostatní, a zde by se mělo mé hodnocení podstatně zvednout. Jenže se tu nabízí další otázka – tento obsah byl dosud zdarma. Tedy aspoň pro ty, kdo vlastní Half-Life, případně Counter-Strike retail verzi. A z tohoto pohledu mi tedy Condition Zero přijde jako něco, co doteď nic nestálo a najednou za to mám platit. Trochu podivné, obzvlášť když uvážím prakticky nulovou invenci, kterou tvůrci do Condition Zero dali. Jako rozumný kompromis by mi přišla cena okolo čtyřech pěti stovek.

 Boti za cenu plné hry
Jedinou opravdovou hodnotu vidím v botech, kteří se opravdu moc povedli a můj názor je takový, že možná měli vyjít samostatně a za podstatně méně dolarů, než za kolik se nabízí takzvaná plná hra. To by mi přišlo čestné. Tím nechci říct, že je CS:CZ jako takové špatné – jen že se Valve snaží prodat něco, co tu už bylo. CS:CZ je tedy staré známé Counter-Strike s podporou botů. Nic míň, ale ani nic víc.

Odstraněné scény beru jako neplacený bundle, kterým se zapláclo volné místo na CDčku. Kampaň v Condition Zero pak jako silně odfláknuté cosi s minimem invence, podivnou logikou a sešité zřejmě horkou jehlou. Tomu odpovídají i média označená Install Disc a Play Disc, přičemž když vás hra vyzve k vložení Play Discu, vězte, že chce naopak ten druhý. Tolik ode mě na téma kdysi ambiciózního produktu, s nímž si osud těžce pohrál. Modleme se, ať podobně nedopadne i Half-Life 2, který už byl také několikrát „těsně před dokončením“.